Galerie :
Skialp Krkonoše 2013
    Máme tu konečně ráno  28.2.2013 a končí nám noční. To ale znamená, že konečně začíná náš plán, skialp v Krkonoších. Dáme 2 hodinky spánku a vyrážíme směr Špindlerův Mlýn. Parkoviště Medvědín je obsazené a musíme na parkoviště 1. Tím nám bohužel ujíždí autobus na Špindlerovu boudu. To ovšem nevadí a necháváme se vyvést na Bílý kámen (1031 m), kde začíná naše trasa taxíkem za 280 Kč.     Posnídáme, dáme pivko na posilněnou a vyrážíme, směr Vysoké kolo (1509 m), kde jsme se rozhodli dneska postavit bivak a přenocovat.  Rozhodli jsme se, že nepůjdeme trasou značenou, ale Jirka trasu navrhl na mapách cykloserveru, a já vložil body do telefonu do navigace. Počasí máme super a jde se dobře, i když je to pořád do kopce. Tento den vlastně budeme pořád jenom stoupat, a tak únava také přichází, ale výhledy, a terén, kterým jdeme, nám to vynahradí. Cestu si prorážíme sami a nikde ani živáčka no prostě nádhera. Držíme se navigace, a jelikož je viditelnost opravdu velká tak v dálce vidíme i náš cíl, který je ovšem ještě daleko. Cestou traverzujeme několika koryty, kde to lavinou opravdu zavání, ale proč trochu nezariskovat, když je tu tak krásně a proto jsme přeci zde.  Pod Vysokým kolem vede značená červená trasa, která tento vrchol obchází, neboť vrchol je turisticky nepřístupný. Této trasy ovšem nevyužíváme a jdeme přímo nahoru a je to pěkné stoupání. Času ovšem moc není, protože chceme zachytit západ slunce a tak se z posledních sil přemáhám a dávám do toho poslední zbytky sil, abych byl nahoře včas.  Jirka už tam je a fotí. Západ slunce stíhám, ale nejprve si beru kuklu a strojím se, neboť zde nehorázně fouká. Je to nádherná podívaná, a už ani nevnímám únavu. Chceme se jen se dívat na tu nádheru a nedělat nic, ale začíná se stmívat a nemáme připravené spaní, neboť tady to možné nebude.  Dojdeme k polskému vysílači Wielky Kociol, a zde v závětrné straně kopeme záhrab. Tentokrát to dává docela zabrat a celá stavba trvá skoro 2 hodiny. Mezitím ještě vaříme a dáváme 200 let starou tradici Režnou . Po jídle zalézáme do spacáků a po chvilce klábosení a hodnocení dne dopíjíme režnou a unaveni usínáme. Jsme rádi za záhrab, neboť venku fouká jako o život.     Druhý den nás nečeká nic moc pěkného, ale to jsme dle předpovědi čekali. Není vidět na krok a fouká to jako blázen. Nemusíme tolik spěchat a tak v klidu snídáme a balíme. Dnes toho tolik nevyfotíme, ale musíme dál a tak vyrážíme směr bílá mlha . Cestou se stavujeme na hoře Violík (1472 m), ale jak uvidíte na fotkách tak viditelnost není opravdu žádná. Pokračujeme směr Česká Budka (1417 m), kde se cesta rozděluje směrem na Pramen Labe a na Tvarožník. Jelikož máme čas, volíme delší trasu a jedeme na Tvarožník (1305 m) a odtud na Voseckou Boudu (1250 m). Zde si dáváme zaslouženou polévku a každý jedno pivo. Počasí je venku stále stejné a tak se vydáváme na Vrchol Kotel (1435 m), kde budeme dneska bivakovat, to je ale ještě kus cesty před námi. Jedeme teď podle navigace a podle vrstevnic protože viditelnost je opravdu nulová. Je to ale nádhera když překračujeme první říčku Malá Mumlava, která je zamrzlá. Nikdo nikde jen posed a tak se v něm posilňujeme a dáváme pauzu. Čeká nás teď větší oříšek, a to když dojdeme k prudkému srázu, lépe řečeno hlubokému korytu Mumlavy. Tady to nepůjde. Popadané lavinky a tok Mumlavy, který vymlel pěknou díru. Nicméně celé koryto se nám obcházet nechce a tak se o kus výše rozhodneme koryto přejít. Je to nádherné koryto a dost lavinózní, ale ten pocit je super.  Myslím, že by z nás měla horská služba radost . Byla to ovšem velká zkratka a mi si to teď můžeme směřovat rovnou na náš cíl Kotel (1435 m), který není už daleko. Na vrcholu to fučí a tak jsme rádi, že je jeden z bunkrů otevřen a víme že dnes bude nocleh o něco lehčí. Vyházíme z bunkru navátý sníh a uděláme si posezení a začínáme vařit popíjet pivko, které si ohříváme na vařiči a mezi tím doušek 200 let staré tradice – režné . Máme dost času a tak si ještě venku zkoušíme dělat záhrab. Spát jdeme kolem 21:30 hod.     Ráno nás čeká krásné překvapení, neboť venku je nádherný sluneční den, jaký ani nepředpovídali. Dáváme snídani, pokračujeme ve focení východu slunce a balíme. To je vždycky nejhorší práce, a vůbec mě nebaví . Bágly schováme do zkušebního záhrabu, a už se těšíme na sjezd na Lysou horu (1344 m). Byl to krásný sjezd jen tak na lehko a je to opravdu odměna za takovou mordu, neustálého stoupání. Z Lysé hory jsou také krásné výhledy, ale na můj vkus je tam už moc lidí neboť na vrchol vede lanovka a je tam sjezdovka. Cesta pro bágly na Kotel je docela záběr, ale nic není zadarmo. Teď nás už čeká sjezdík jen kolem kotelních jam a pak nasadit pásy na lyže a pokračovat směr Vrbatova Bouda (1400 m).  Cestou se zastavujeme u Mohyly Hanče a Vrbaty (1414 m) a pak konečně na vytoužené pivo na chatě. Tady si připadám jak na Václaváku, neboť tolik lidí tu mohl vyložit snad jen autobus . Dáme rychlovku pivo a raději jedeme dále a to na Zlaté návrší, které je také nepřístupné, ale ty výhledy stojí opravdu za to a je to krásný hřebínek, ze kterého nás čeká také krásný sjezdík. No a už se pomalu dostáváme do civilizace, z které není návratu. Dojíždíme na Medvědín (1235 m), kde už sundáme pásy z lyží definitivně a sjíždíme po červené dolů do Špindlu, kde máme auto.     Za ty 3 dny jsme najeli cca 27Km a nastoupali jsme cca 1300 výškových metrů. Vím, že jsme porušili hodně pravidel TANAPU, ale bez toho by nevznikly tyto fotky, které se myslím docela povedly. Cestou jsme potkali i strážce pořádku a jsem rád, že si vybrali za oběť někoho jiného a ne nás, neboť pokuty jsou opravdu astronomické. Na druhou stranu víme jak se k horám chovat, a tak veškeré odpadky bereme sebou domů a neničíme opravdu nic. Asi je dobře, že zde jsou taková pravidla, neboť naše hory nejsou nijak velké, ale za to krásné. Proto je lepší, když se raději někteří podívají na obrázky na monitoru a sedí doma na prdeli . Fotografováno je ze dvou fotoaparátů. Děkuji Krkonoším a budu se těšit na další návštěvu.