Galerie :
Přechod Západních Tater
Horáreň pod Bělou skalou – Sivý vrch – Brestová –   Salatín – Pachola – Baníkovské sedlo – Jalovecká dolina –   Babky – Sivý vrch – Horáreň pod Bělou skalou
10.10.2013 a já spěchám z práce domů, kde už mám sbaleno a těším se, až prozvoním Zdendu, který na tento výlet čeká už několik týdnů. Původní plán byl Triglav, ale to nám letos již počasí nedovolí, tak jsem dal dohromady narychlo přechod západních Tater (Roháčů). Počasí vypadá slibně, až na pár výkyvů v noci a tak se rozhodujeme jet a těšíme se. Zdeněk jede na takovýto přechod poprvé tak se těší ještě víc. Na Slovensko do obce Huty přijíždíme kolem 23 hod a jdeme rovnou spát, s tím, že ráno vstaneme brzy a vyrazíme. Na startu jsme v 6:40 a čeká nás parádní stoupák až na Sivý vrch 1805m. Během 2km musíme nastoupat 900 výškových metrů. Úctyhodný výkon, který nám dává zabrat, ale námaha je odměněna krásnými výhledy do všech stran. Cestou na Sivý vrch procházíme Radové skály 1557m , která jsou zvláštností Tater. Je zde celé skalní město, které je tvořeno věžemi, jehlami, a hřebínky z vápence. Nikde jinde, bychom podobný útvar v Tatrách nenašli. Sivého vrcholu dosahujeme po 3 hodinách a dáváme odpočinek. Jsou zde nádherné výhledy, a vůbec se nedivíme, že tento výstup patří v Západních Tatrách k nejkrásnějším. Ze Sivého vrchu klesáme do sedla Pálenica 1571m, kde potkáváme Slováka, který je tu sám. Dáváme se do řeči, a nabízí nám slivovicu, tak si dáváme a Zdenda na oplátku vytahuje výbornou hruškovici. Posilněni pokračujeme dál, směr Pálenica 1753m Zuberec 1806m a Brestová 1902m. Je to pořád stoupání, ale ty výhledy jsou nádherné a viditelnost opravdu suprová. Na Brestové pauza na jídlo. Nedá se moc dlouho sedět, neboť vítr dělá divy, a tak jsme rádi za čepice a rukavice. Chvílema jsme rádi, že se udržíme na nohou a tak pokračujeme dál na Parichvost – sedlo 1855m a pak následuje docela strmé stoupání na Salatín 2048m. Salatín je vlastně dvoj vrchol rozdělený malým sedýlkem.
Další cesta je již trochu zajímavější. Po sestupu za Salatína přijdou na řadu Skriniarky, které již jsou trochu exponovanější, ale není to tak hrozné jak se traduje. Jsou odsud opět opravdu krásné výhledy do ledovcového kotle Vrece s obrovskými kamennými poli. Ostrý hřeben je odjištěn řetězy, ale nemyslím si, že by se to bez nich nedalo, nicméně to usnadní dosti práce. A to se už dostáváme na Pacholu 2167m. Tento vrcholek vypadá nepřístupně, ale během výstupu zjistíme, že za pomoci rukou, to není zase tak náročné. Pak už nám zbývá sestup do Baníkovského sedla 2045m, kde se z časových důvodů rozhodujeme přenocovat, a také počasí nám dává najevo, že nebude nejlepší pokračovat. Potkáváme zde 3 chlapi, kteří ztratili vodu a tak jim nezbývá nic jiného, než sejít do doliny, neboť na celém vrcholu voda není a prameny jsou o dost výškových metrů níže.
Neskutečná síla větru nám dává najevo, že budeme nocovat na druhé straně, než se obvykle bivakuje. Rozbalujeme spacáky, popíjíme hruškovici, a plánujeme druhý den. Uleháme kolem 22 hod a netušíme, jak se pro nás dnešní noc rychle změní. Kolem půlnoci nás budí bubnování na žďárák a víme, že noc bude dlouhá a nekonečná. Je to tak, prší nám, přidává a do toho ještě parádní vítr a hustá mlha. Vyléváme vodu z karimatek a znovu se balíme do spacáku a zkoušíme usnout. Není to však moc jednoduché, protože déšť neustává. K ránu ještě na chvilku usneme, ale není to na dlouho a tak se rozhodneme, že vylezeme, sbalíme mokré věci, a budeme muset náš přechod pozměnit. Dál je totiž cesta hodně exponovaná a v tomto větru, mlze a mokré skále, by nebylo moc moudré pokračovat. Na výběr toho nemáme moc, ale i tak si myslím, že volíme lepší ze dvou možných variant, kudy sejít dolů a pokračovat jinou alternativou přechodu. Rozhodli jsme se obejít celý masív a udělat okruh, kde znovu vystoupáme na Sivý vrch 1805m, odkud to bude nejblíže k autu. Cesta to je ještě ovšem daleká, a nějaký ten kilometr máme před sebou. Sestupujeme Jaloveckou dolinou až na kótu 805m. Je to úmorné a hodně dlouhé, ale víme, že jiná možnost není. Z Ústie Jaloveckej doliny 805m nás čeká opět jen a jen stoupání s převýšením 1000m na Sivý vrch 1805m. Nejprve však musíme na vrchol Babky 1566m, kde je stoupání 40% a je to pořádný záhul . Odměněni jsme pořádným větrem, ale také překrásnými výhledy. Procházíme pastvinami, kde jsou ještě staré rozpadlé salaše, a krásná příroda, trochu jiná, než kde jsme se nacházeli předešlého dne. Krásná žlutá tráva a sluníčko. To máme však jen zde, neboť vidíme na Baníkov, kam měla naše cesta původně pokračovat, a tam je vše stále v mracích, a ten vítr si snad raději ani nepředstavujeme. Jsme spokojeni, jak jsme to vymysleli a užíváme si to. Oběd v sedle Preduvratie 1638m se nedá popsat, ale musí se zažít. Nádherné pastviny, výhledy, v tom ležíme, cpeme se a kocháme. Nechce se ani dál, ale musíme, neboť se brzy setmí a my se rozhodujeme, zdali přenocovat na Sivém vrchu 1805m nebo slezeme za tmy k autu. Vyrážíme na vrchol Ostrá 1764m, který traverzujeme do sedla Priehyba 1690m, a před námi je poslední výstup z tohoto přechodu a to zmiňovaný Sivý vrch 1805m. Ještě před vrcholem sledujeme Nízké Tatry nad kterými zapadá slunce a jsou to nádherné okamžiky.Na vrcholu se rozhodujeme, že se nám do mokrých spacáků nechce. K autu to máme 3 hodiny cesty a za 20 minut je tma. Víme, že cesta s čelovkou nebude nic moc, neboť nás čeká klesání 900 výškových metrů, ale jdeme do toho, a těšíme se do koliby Holica, kde máme auto na pořádné a zasloužené pivo a uzené koleno . Cesta skalním městem Radové skály je za setmění trochu jiná než za dne, ale dáváme to a stále klesáme a těšíme se. Sestup je opravdu prudký a v nohách je to cítit, ale není divu dnes jdeme již 13 hodin. Nohy bolí, tělo taky znavené, ale v hlavě si každý z nás promítá tyto 2 dny strávené na vrcholcích Západních Tater. Nedá se zapomenout jediný okamžik, který jsme tu zažili. Už cestou dolu víme, že přechod na jaře dokončíme, neboť, řekl bych složitější úseky nás teprve čekají a my se nevzdáváme jen tak lehce a navíc se nám tu líbí, a hory nám dávají sílu. K autu už vede jen nudná asfaltová silnice dlouhá 2Km a těšíme se, až ji budeme mít za sebou, a já už v duchu vím, že je tu zase ten uspěchanej svět divných lidí, na který se nikdy při sestupu netěším. Byly to krásné 3 dny strávené v místě na kterých jsem ještě nikdy nebyl, a to znám Tatry celkem dobře. Navíc s člověkem, který se na toto těšil několik měsíců, a byl to jeho první takový přechod. Zdenda poznal během 2 dnů skoro všechno : nocování ve žďáráku v horách, déšť, vítr, pochod s čelovkou v náročném terénu, a docela velké převýšení na krátké úseky, ale nikdy za celou cestu jsem neviděl na jeho tváři nasranost, ba právě naopak. Myslím, že byl hodně spokojený, a odnáší si nové zkušenosti, které chce využít příště, neboť rozhodně nebyl naposledy, a už teď se těší na další akce. Detaily: Účast: Já a Zdenda Počet dní: 2 Délka trasy: 38Km Minimální výška: 794m ( Na Tokarinách) Maximální výška: 2167m ( Pachola) Nastoupáno výškových m: 3021m Sjeto výškových m: 3021m Maximální sklon do kopce: 39% ( na Babky) Maximální sklon z kopce: 40% ( Pachola – Baníkovské sedlo)
Tímto děkujeme Západním Tatrám, jakou nám připravily podívanou, a za zážitky, kterých za pouhé 2 dny bylo spousty, a těšíme se na příští návštěvu. Dporučuji se podívat nejen na fotky, ale i na videa, které se nejen povedly ( natáčel Zdenda ), ale snad Vás i pobaví . Jen omluvte sníženou kvalitu zvuku, neboť vítr byl opravdu brutální.
Horám Zdar Jirka a Zdenda